Loučí se a...
11. června 2009 v 23:58 | ad
|
škola
Nervozitou nemůžu usnout. Zkouším babský lék mléko s medem, ale nezabírá. No, co, za těch 14 hodin v autobuse se prospím až až... Co chvíli mě napadá potenciálně nesbalená věc, běh potmě mezi chodbou, kde se nachází můj napěchovaný kufr, a vyhřátou postelí zvládám s čím dál větší bravurou, takže už ani neshodím polovinu svých plyšáku pokaždé, co se zvednu. Nutím se ke spánku, ale v uších mi stále zní babiččino desatero (př. nekoupej se s plným břichem) a před očima se míhají veselé i katastrofické scénáře, co by se tak mohly uskutečnit na našem výletě. Costa brava, sangria, churros, Gaudí...
Několik tříd, plenér, školní zájezd, kam se mi nejdřív nechtělo, ale v posledních týdnech se situace změnila... A sakra, už abych pomalu vstávala! Tak se tady mějte krásně a budu vás pravidelně informovat o mých nově nabytých a určitě hustých zážitcích :o)
Lights shining bright
8. června 2009 v 23:37 | ad
|
jen tak
Deštivý den = Emmy nemůže být venku, Mary nemůže být venku. Víkend = Emmy se nechce učit, Mary se nechce učit. Z toho vyplývá, že Emmy a Mary něco podniknou :o)
Nikdy nebudu jako moje máma
3. června 2009 v 13:40 | ad
|
jen tak
Mám svou mámu ráda ze všech lidí na světě nejvíc. Někdy mě ale dokáže opravdu naštvat. Pro příklad uvádím několik vět, které říká ráda a často a mě to vytáčí k šílenství. Tenhle post by měl zároveň sloužit jako přísaha mým dětem, že tyhle věty NIKDY z pusy nevypustím! Zabijte mě někdo, pokud jo. Takže spolehlivě mě vytočí, pokud máma prohlásí:
No money, no fun
2. června 2009 v 21:40 | ad
|
jen tak
Krejčovský metr, na kterém s Mary každoročně odstřiháváme dny zbývající do začátku letních prázdnin, se už pomalu krátí, jupí! S našimi nadšenými plány na prázdniny také vystupuje otázka, kde na to všechno vzít peníze (máma: "Jed si, kam chceš, ale nečekej, že ti to budu platit"). Nastal čas hledat brigádu, ach jo. "Vždyť to nemusí bejt tak špatný. Musíš ale najít něco, kde dostaneš hodně love a ještě to bude zábava. Prodávat zmrzlinu na koupališti, nebo tak něco", pronese Mary. "No, tam si toho vyděláte, holky", oponuje jí máma, která se jako vždy nenápadně objeví v mé přítomnosti, když řeším s Mary něco důležitého.
Dauphne de Maurier: Dům na pobřeží
23. května 2009 v 18:18 | ad
|
knihy
Déšť o víkendu mě měl pravděpodobně dokopat k učení. I když mě hnusné počasí přinutilo zůstat zalezená doma, matice jsem se dlouho věnovat nestihla. Můj pohled se odvracel k poličce s knihami a já si řekla, že je tam tolik bezva knížek, že se s vámi nemůžu nepodělit :o)
Dauphne de Maurier je velmi populární autorka v angloamerickém světě, ale u nás zas tak známá není. K této knize mě přivedl krásný oscarový film A. Hitchcocka Mrtvá a živá, který byl natočen podle její předlohy. Jsem teprve na začátku a jediné, co vím, je, že se cestuje do 14. století. Plus prý obsahuje hodně záhad, romantiky a hrůzy. Tak jsem zvědavá.
Ale moc to nepřehánějte. Venku je zase krásně!
Emmy, Mary, sluníčko, prázdniny a rock´n´roll!
17. května 2009 v 16:20 | ad
|
jen tak
Včera jsme s Mary ležely na dece na zahradě její babičky, pily džus a jedly bábovku, lakovaly si nehty, kopaly se do zadku, předháněly se v sestavování top ten na našich empétrojkách (sorry, Maru, ale můj byl prostě the best), chytaly bronz ze slabého jarního sluníčka a tak nás napadlo, že léto je za dveřmi.
Letos to bude první rok, co mě máma pustí na letní festáky (sice jsem vloni zdrhla bez dovolení do Švědska, což je podle mě v porovnání s riziky tuzemských festivalů hodně slabý drink, ale máma každou mou větou prokládá dotazem, jestli vím, kolik lidí už tam okradli? Kolik se tam spotřebuje drog? Případně o kolik je zvýšena únosná hladina zvuku? Nevím). Mary kámoš (mimochodem docela hezkej..:) nám může půjčit stan a vyrazíme směrem Hradec, Olší, Kácov... A bude to fajn.
Arthur Golden: Gejša
8. května 2009 v 18:01 | ad
|
knihy
Kniha, která mě naprosto uchvátila. Vánoční dárek před třemi lety a čtu ji stále dokola. Život gejši, něco naší západní kultuře naprosto vzdálené, je zde popsán do největších detailů a takovým stylem, že nestačíte obracet stránky. Srdceryvný příběh malé chudé Čijo, která se díky své kráse stane slavnou gejšou a nakonec podlehne milostnému citu, se mi navždy vryl do paměti. Bohužel jeho filmové zpracování mě zklamalo.
Jak jsem o to přišla
1. května 2009 v 23:26 | ad
|
jen tak
Kolegové blogeři, přemýšlíte někdy hodně dlouho nad tím, jak nazvete konkrétní článek nebo tam prostě prsknete to první, co vás napadne? Právě jsem tak dlouho vymýšlela, jak nazvat truchlivou zprávu o tom, jak mi počítačoví skřítkové sežrali všechna videa a fotky, až jsem nechtěně vymyslela tuhle sprosťárnu.
Zde hledá